Jsou „soft skills“ pasé? Rozhovor s Ing. Štěpánkou Uličnou, Ph.D., lektorkou leadershipu a projektového řízení

Štěpánko, vystudovala jste ekonomiku a management. Jak jste se dostala k tématům jako leadership, komunikace nebo zpětná vazba?

Ano, vystudovala jsem ekonomiku a management a dlouhodobě se věnuji projektovému a procesnímu řízení. Učím projektový management na ČVUT v Praze, pracovala jsem v korporátním i výrobním prostředí – například ve Škoda Auto. Ekonomické vzdělání mi dalo strukturu, čísla, výkon, efektivitu. Ale praxe mě velmi rychle naučila jednu věc: výsledky nevytvářejí tabulky. Vytvářejí je lidé. A právě proto jsem se začala systematicky věnovat leadershipu, komunikaci a práci s týmy. Ne jako „měkkým“ tématům, ale jako klíčovým faktorům výkonnosti.

Jsou dnes soft skills už trochu pasé? Nežijeme teď spíš dobu AI, automatizace a tvrdých dat?

To je velmi častá otázka. A já si myslím, že pojem soft skills je vlastně zastaralý. Například Project Management Institute dnes ve svých standardech nemluví o „soft skills“. Používá pojem power skills. A to není jen kosmetická změna slovníku. Power skills jsou dovednosti, které dávají projektům sílu. Schopnost komunikovat, vyjednávat, řešit konflikty, motivovat tým, zvládat změnu. PMI tím jasně říká, že bez těchto dovedností projektový manažer dlouhodobě neuspěje – bez ohledu na to, jak dobře ovládá metodiku. V prostředí, kde máme AI nástroje, automatizaci a datovou analytiku, roste význam lidského faktoru. Technologie umí zpracovat informace. Ale neumí vytvořit důvěru. Neumí zvládnout napětí v týmu. Neumí citlivě sdělit nepříjemné rozhodnutí. Takže ne – tyto dovednosti nejsou pasé. Naopak. Jsou strategické.

Vaše kurzy jsou často tříhodinové a online. U „power skills“ by někdo mohl namítnout, že to chce celodenní workshop. Proč volíte právě tento formát?

Protože respektuji realitu dnešních organizací. Manažeři dnes nemají prostor odejít na dva dny mimo provoz. A když už odejdou, často se vrátí zahlceni – s pocitem inspirace, ale bez konkrétní implementace. Tříhodinový online formát umožňuje jít do hloubky jedné konkrétní dovednosti. Nezahlcuji. Strukturuji. Dávám modely, konkrétní věty, konkrétní otázky, konkrétní scénáře. A co je zásadní – účastník ví, že tři hodiny udrží plnou pozornost. Energie je jiná než v šesté hodině klasického školení.

Ale lze online opravdu trénovat třeba zpětnou vazbu nebo vedení konfliktu?

Ano, pokud je to dobře navržené. Online prostředí má dokonce některé výhody. Lidé jsou často otevřenější v chatu, více sdílí konkrétní situace z praxe. Můžeme pracovat s modelovými scénáři, rozebírat formulace vět, simulovat reakce. Navíc kratší formát podporuje okamžitou aplikaci. Účastník odchází s jasným úkolem: co zítra udělám jinak? Jak povedu příští hodnoticí rozhovor? Jak budu strukturovat poradu? To je efektivnější než jeden intenzivní den bez návaznosti.

Takže podle vás kratší online formát nenahrazuje kvalitu?

Pokud je obsah povrchní, pak je jedno, zda trvá tři nebo osm hodin. Ale pokud je kurz vystavěn systematicky – s jasným cílem, praktickými nástroji a prostorem pro interakci – může být tříhodinový blok velmi koncentrovaný a efektivní.

Kdybyste měla svůj přístup shrnout jednou větou?

Propojuji ekonomiku výkonu s lidskou stránkou řízení.
Protože bez lidí žádná strategie nefunguje.