Vzdělávání je a bude hybatelem ekonomiky – rozhovor s Františkem Francírkem

Kdy jste se s firmou 1. VOX setkal poprvé?

Myslím, že to bylo hned v raných devadesátkách. Nabídky VOXu jsem tehdy pozorně procházel.

Prý jste pro 1. VOX i lektoroval?

Ano, byla to školení k tzv. převodním cenám. A následně jsem k tomuto tématu pomáhal organizovat a moderovat i několik odborných konferencí.

Čemu se vlastně profesně věnujete?

Popravdě je toho více. Daňovému poradenství, neziskovým organizacím – náhradní rodinné péči a komunitním projektům, lesní mateřské školce, terapeutickému centru, minimalistickým konceptům, rozvoji studentů, výuce na vysoké škole, popularizaci potenciálu VŠ a SŠ závěrečných prací. Určitě jsem nevyjmenoval vše (smích).

Takže ke vzdělávání máte blízko?

Myslím, že ano. Zajímá mě jeho podstata – tedy vlastní poznávací proces. Často se však lidé zajímají spíše o vzdělání – tedy o nějaký dosažený vzdělanostní stav vyjádřený odpovídajícím titulem. Vzdělávání je živé a dynamické oproti vzdělání, které je statické. Dnešní kategorie “vzdělaný/nevzdělaný” budou nahrazeny kategoriemi “vzdělávající se/nevzdělávající se”.

Když už to zmiňujete, jaké „statické“ vzdělání máte Vy?

To školní doktorské na Fakultě financí a účetnictví na VŠE v Praze. Z těch mimoškolních pak několik výcviků v koučinku.

Vzdělávání je a bude hybatelem ekonomiky.
Pomalu, ale jistě se stává tou
nejvýznamnější investicí…

Jak jde ekonomie dohromady se vzděláváním?

Zcela principiálně. Jde o jejich vzájemný vztah – o tzv. ekonomii vzdělávání. Všichni chceme být efektivní. A poznávací proces není výjimkou. I v učení bychom měli sledovat poměr “cena/výkon”.  Tedy zopakuji: ekonomie vzdělávání. Nikoli jen vzdělávání ekonomie.

A co vzdělávání a ekonomika? Myslíte si, že se vzdělávání udrží za současné krize?

Myslím si, že ano. Vzdělávání je a bude hybatelem ekonomiky. Pomalu, ale jistě se stává tou nejvýznamnější investicí, kterou je ale potřeba neustále udržovat a obnovovat. Z druhé strany pak podnikání ve vzdělávání nabízí unikátní příležitosti.

Jak by tedy mělo efektivní vzdělávání probíhat?

Jde o to, jestli jde jen o zběžné informování, předávání znalostí nebo rozvíjení dovedností. To jsou odlišné disciplíny. V každém případě by skutečně funkční vzdělávání nemělo postrádat žádný z následujících šesti znaků: (1) podněty probouzející zájem, (2) činnostní účast, (3) zkušenostní prožitek, (4) bezpečí, (5) užitek a (6) sebeřízení.

Inspirativními šampióny v efektivitě učení jsou malé děti. Každé malé dítě se do svých 2-3 let věku neuvěřitelně rychle “vzdělá” ve všech základních životních kompetencích. Naučí se chodit a mluvit. A jistě nejen to. Podobně zásadní pokrok, či spíše skok v rozvoji našich schopností už ve svém dalším životě nikdy neuděláme. A kromě rostoucího mozku za to děti vděčí právě výchovným podmínkám zahrnujících těchto šest nezbytných předpokladů. Zajímejme se proto o to, nakolik jsou a mohou být přítomny také ve vzdělávání dospělých.

Jak vnímáte vzdělávání dnes a v budoucnosti?

Vzdělávání se stává celoživotní záležitostí, budeme jím trávit stále více času. Je to přirozené – reagujeme tak na stále častější a významnější změny, které jsou a zřejmě stálé více budou pro naši dobu příznačné. Potřebujeme se jim přizpůsobovat, chceme jim více rozumět, umět je lepe využívat. Je třeba si je proto osvojovat – tedy vzdělávat se.

Co to bude konkrétně znamenat?

Především větší autonomii vzdělávajících se. Nejen dospělých. Také větší podíl neformálního, neinstitucionalizovaného vzdělávání. S větším důrazem na skutečnou užitečnost spojenou s výkonem profese. Lidé budou ve vzdělávacím procesu samostatnější. A více půjde o samotné vzdělávání, než o to výsledné “statusové” vzdělání.

Vzdělávací instituce se budou učit svým novým rolím – inspirátorů, navigátorů a průvodců. V duchu heutagogiky. Budou nabízet zpětnou vazbu, ověřovaní a třeba i žádoucí certifikaci.

Jak vnímáte trh vzdělávání dospělých?

Všímám si hlavně poptávky – tedy primární motivace vzdělávajících se dospělých. Zajímá je rozvoj jejich schopností nebo jim jde o certifikovanou rekvalifikaci? Chtějí se učit sami od sebe nebo to vyžaduje jejich zaměstnavatel? Přichází opravdu na základě svých vzdělávacích potřeb nebo prostě jen reagují na nabídku vzdělávacích institucí?

Porozumět motivaci znamená umět naplnit jejich očekávání. Znamená to však také možnost toto očekávání ovlivňovat a řídit. Ve vzdělávacím zájmu klienta. Jinými slovy řečeno – klienta je třeba nejprve vzdělat ve dvou vzdělávacích kompetencích – v rozpoznávání svých vzdělávacích potřeb a v rozpoznávání možností jejich naplnění.

Vzdělávání se stává celoživotní záležitostí, budeme jím trávit stále více času. Je to přirozené – reagujeme tak na stále častější a významnější změny…

Jak došlo k Vašemu vstupu do 1. VOX?

Tak, jak to v životě bývá – osud tomu chtěl (úsměv). Byl jsem přizván konzultovat přípravu vzdělávací strategie jednoho většího podniku. Ve hře byla i spolupráce s nějakou vzdělávací agenturou. Seznámili jsme se tehdy s Veronikou. 

Myslíte Veroniku Kratochvílovou?

Ano. Ona toho klienta původně zastupovala. Znala reálie. Ta zakázka nás oba bavila. Názorově jsme ladili. Myšlenka vzdělávací firmy nás pak neopustila. Začali jsme se rozhlížet. 

A zahlédli jste VOX?

Asi jsme se s VOXem zahlédli navzájem. Naše možnosti se proste potkaly se záměrem generační obměny. Otázku nástupnictví řeší každý zodpovědný vlastník firmy. A tím Zdenka Vostrovská bezesporu je. Naše námluvy nebyly dlouhé. 

A kdo koho tedy “požádal o ruku”? Vy Zdenku nebo Zdenka Vás?

Hezky řečeno. No, zůstanu-li u tohoto příměru, pak v tom bylo oboustranně více rozumu než romantiky. Ostatně manželství z rozumu prý bývají stabilnější. I když jsem jinak příznivec spíše té romantické lásky (smích).

Jaká role teď bude náležet Vašemu třetímu partnerovi – Zdence Vostrovské?

Zdenka zůstává zakladatelskou tváři VOXu, je guru firemního networkingu a nevyčerpatelná studnice třicetiletých zkušeností s budování úspěšné vzdělávací agentury. Pro mě osobně je navíc lakmusovým papírkem pro významnou cílovou skupinu ve vzdělávání – pro klienty 50+.

Jaké máte nyní ve VOXu plány?

To je ve vzdělávací agentuře vcelku nasnadě – transformovat společnost do sebe-učící se organizace. Každého našeho pracovníka doprovodit k sebe-řízenému a současně týmovému fungovaní. Oslovují mě hodnoty tyrkysových firem.

A mimo VOX?

Rád bych našel vysokou školu, kde bych mohl v oblasti ekonomie vzdělávání habilitovat a rozvíjet tak svou akademickou dráhu.

Kdy a v čem jste se naposledy vzdělával?

V těchto dnech se učím vytvářet na TikToku vzdělávací obsah k maturitním pracím.

…naplňování vzdělávacích potřeb mých kolegů je tím, co rozhoduje o kvalitě a autenticitě našich vzdělávacích služeb. Náš slogan “Vzdělávání otevírá X možností” musí platit především pro nás samotné.

To zní zajímavě, máte už nějaké reakce?

Ano, co všechno bych měl dělat líp (smích).

Kdy a kde jste naposledy vzdělával „offline“?

Tento týden prváky na VŠE v rámci motivační části metodologického semináře.

Je něco, co byste touto cestou rád vzkázal?

Dovolil bych si oslovit především pracovníky a lektory VOXu a vyzval bych je všechny k pravidelné osobní znalostní a dovednostní “inventuře”. Neboť právě naplňování jejich případných vzdělávacích potřeb je tím, co rozhoduje o kvalitě a autenticitě našich vzdělávacích služeb. Náš slogan “Vzdělávání otevírá X možností” musí platit především pro nás samotné. A já se jich všech chci opakovaně ptát na to, jaké možnosti by mohlo vzdělávání otevírat právě jim.

Krásně řečeno, děkuji za rozhovor, Františku.

Já děkuji Vám, Davide, za zájem a naslouchaní.

David Herel | 20. 9. 2022