Pracovníci daňové správy si, často oprávněně, stěžují, že anonymita transakcí s tokeny může způsobovat nepostižitelné daňové úniky. Majitelé tokenů si pak neméně oprávněně stěžují, že legislativa jejich daňové problémy řeší neprůhledně a výklady problému „kdy a kolik správně zdanit“ nejen že nejsou jednotné, ale často nejsou vůbec žádné.

Co radí ministerstvo financí?

Jediný oficiální názor Ministerstva financí¹⁾ je z roku 2018 a tvrdí, že virtuální aktiva jsou nehmotné věci, které mají být pojímány jako skladová zásoba.  Jestli měli na mysli zásobu materiálu nebo zboží, popř. u těžařů zásobu vlastních výrobků nebo nedokončené výroby – to již dále tento názor nerozvádí. Ten je dodnes pouze opakován²⁾, aniž by se někdo zamyslel nad podstatu celého problému. A na rozdíl od cizích měn, akcií, dluhopisů, hmotného majetku či nemovitých věcí, nejsou příjmy fyzických osob dosažené prodejem tokenů osvobozené za žádných okolností – ani při jejich dlouhém vlastnění, ani když částky příjmů jsou minimální a vygenerovaný zisk nulový.

„Kryptoměny a daně se příliš v lásce nemají.“

Jako první vlaštovka na poli koordinačních výborů, tedy pokusů Komory daňových poradců dosáhnout jednotného výkladu nejasných daňových problémů, v oblasti tokenů se loni v prosinci objevil autorův příspěvek č. 602/30.11.22 „Přijetí virtuálních aktiv v daňové evidenci“. Překvapivě v něm GFŘ vyjadřuje souhlas s autorem a tím otevírá možnost určitých drobných daňových optimalizací pomocí tokenů.

Možnosti danění tokenů

Představme si podnikající fyzickou osobu (OSVČ), která uplatňuje skutečné výdaje (a nevede podvojné účetnictví) a která nakoupí nějaký token (např. Bitcoin). Pokud jej nevloží do obchodního majetku, pak nákup neovlivňuje základ daně a zdanění se bude řešit až při prodeji, směně nebo jiném způsobu pozbytí tohoto tokenu. Pokud jej však vloží do svého obchodního majetku, snižuje (dle názoru potvrzeného finanční správou) tento výdaj základ daně (dílčí základ daně dle § 7 ZDP a tím i vyměřovací základ pro sociální a zdravotní pojištění) již v okamžiku zaplacení tohoto nákupu.

Rozhodnutím vložit tokeny do obchodního majetku tak lze v roce jejich pořízení snížit základ daně (a vyměřovací základ pro sociální a zdravotní pojištění) a tím i celkové povinné odvody. Ušetření na dani (a sociálním a zdravotním pojištění) není trvalé, v okamžiku prodeje (popř. směny) zaplatí poplatník odvody z celého příjmu a situace se tak srovná. Výhodou však je, že vše bude platit později, až v některém dalším zdaňovacím období.

„Pokud jej nevloží do obchodního majetku, pak nákup neovlivňuje základ daně a zdanění se bude řešit až při prodeji, směně nebo jiném způsobu pozbytí tohoto tokenu.“

A v některých případech, např. pokud v roce nákupu zdaňuje část příjmů 32 % a v roce prodeje již nikoliv, popř. pokud by v roce prodeje nevyčerpal své odčitatelné položky a slevy na dani, tento postup dokonce povede k následnému zaplacení nižší daně, než kolik v roce nákupu ušetřil. Přitom z hlediska určité ekonomické logiky se dá očekávat, že se v době větších zisků bude investovat do tokenů a v horších letech je bude naopak prodávat.

Navíc má poplatník ještě možnost volby – pokud v průběhu držení vyřadí token z obchodního majetku (což bude výhodné, pokud jeho hodnota stoupá), zdaní v dílčím základu dle § 7 a bude odvádět sociální a zdravotní pojištění pouze z pořizovací ceny (tj. z ceny o kterou si v minulosti snížil základ daně) a případný zisk z prodeje bude zdaňovat v dílčím základu dle § 10, tedy bez sociálního a zdravotního pojištění. Pokud k vyřazení z obchodního majetku nedojde (což je výhodné, pokud jeho hodnota klesá), bude případná ztráta z prodeje snižovat nejen základ daně v §7, ale i vyměřovací základ pro sociální a zdravotní pojištění.

Podrobnosti k tomuto problému a k řadě dalších nejasností okolo tokenů a jejich zdaňování se dozvíte na našem semináři „Virtuální aktiva – kryptoměny, tokeny – včetně zaúčtování a zdanění“, který přednáší autor tohoto článku Petr Beránek.